Club Démon
Prosečnice u Kamenného Přívozu
Ten bláznivý nápad uspořádat foto-víkend jsem v hlavě měla už dlouho. A nakonec se uskutečnil. V pátek 23. 5. se všichni přihlášení děti i vedoucí sešli na nádraží Braník a vyjeli jsme vlakem do Prosečnice nedaleko Kamenného Přívozu, kde jsme už jednou byli na cyklotáboru. Většina z nás tak věděla, že nás čeká příjemné ubytování a krásná příroda, jen to počasí by vyšlo, říkala jsem si. Na focení by bylo prima mít sluníčko. Po příjezdu nás k večeři čekal smažený sýr s bramborem, zahráli jsme pár seznamovacích a žertovných her a postupně jsme se odebrali do postelí.
V sobotu ráno nás mile překvapilo slunečné a teplé počasí. Radim, tedy, rozdal všem dětem půjčené fotoaparáty firmy Olympus, ukázal nám, jak se s nimi pracuje a my mohli vesele vykročit do přírody a oddat se fotografování všeho, co nám přišlo do cesty – listy, stromy, broučci, Frgy na skále J, slimáci, tráva, houby, potůček… fotili jsme z dálky, z blízka, sebe navzájem i krajinu kolem sebe. Krátká procházka Vlčí roklí se protáhla až do oběda. O poledním klidu jsme dobili baterky a rozhodli jsme se vydat směrem na Lešany, kde se ve vojenském prostoru konal den s vozy Tatra. Cesta po silnici sice nebyla nejpříjemnější, ale zpestřili nám ji projíždějící historické autobusy všech barev a tvarů, tak jsme si je vyfotili a nakonec jsme došly až k vojenskému muzeu Lešany nedaleko Krhanic. Bylo pěkné vedro, lidí spousta a k vidění tanky, děla a jiné tmavozelené plechové potvůrky. Po krátkém rozchodu a odpočinku nás Tomáš zavedl k pěkné expozici vojenských vozů, motorek, náklaďáků a vůbec všeho možného z let 1918 – 1960, myslím, že to bylo velmi pěkné, i když nejsem vojenský nadšenec. Zažili jsme i tankovou bitvu u Ostravy, no a to už byl čas vrátit se zpět.
Fotek jsme udělali nespočet, nožky nás bolely, takže jsme s radostí uvítali nápad jet zpátky jednu stanici vlakem. Tonda nás zavedl na nádraží, vláček jel za pár minut, takže zpátky jsme byli coby dup. Porci boloňských špaget k večeři ale jen málo z nás dokázalo celou spořádat. Pro úplné vyčerpání si Nikolka s Natálkou ještě téměř do tmy hrály na hřišti a Adélka s Bárou i Silvou a Zuzkou hráli tenis. Před spaním jsme si promítli nafocené obrázky, nejvíc jich měla Anča, nasmáli jsme se a pak už nezbylo než jít do hajan. Terka a Julča ještě hráli s vedoucími vtipné společenské hry, ale nakonec všichni skončili příjemně vyčerpáni v postelích.
Neděle byla ve znamení klidu, odpočinku, sluníčka a her na hřišti. Někdo hrál tenis nebo nohejbal, někdo se točil na kolotoči nebo jen tak běhal. Kdo měl chuť ještě fotit, mohl si půjčit fotoaparáty. Po obědě už jsme si jen stačili rychle sbalit věci a odebrat se na vlak zpátky do Prahy, do Bráníka, domů...
Tak doufám, že se všem zúčastněným foto-víkend líbil, tak jako mě.
Vendy
Spolek přátel Bezdružic
